Jdi na obsah Jdi na menu
 


ČAS PÁŘENÍ

Čas páření bývá v teplejších obdobích už v zimě, vyvrcholení rozmnožovacího období bývá duben a květen.


AGRESIVITA ŽELV V ROZMNOŽOVACÍM OBDOBÍ
Pečlivě sledujeme chování samečka, protože je výrazně aktivnější a mnohdy i agresivnější. Agresivita samců se projevuje kousáním samice, což na malé ploše želvária může být pro samici skutečným nebezpečím!

Pro bezpečnost
Samička musí mít vždy možnost úniku, pokud jí sameček nevyhovuje.

JE DOBRÉ
Jesliže se oba shodnou ve vzájemné náklonnosti, bývá dobré, aby i po páření zůstali - bez hašteření - ve společném výběhu.

CO STIMULUJE CHUŤ K ROZMNOŽOVÁNÍ
Rozmnožovací aktivitu stimuluje příchod jara se sluníčkem, prodlužující se den a bohatší nabídka krmiva. To můžeme doma simulovat uměle tak, že budeme dlouho svítit - víc jak 8 hod. denně,(12 hod) čím déle tím lépe. Také je dost podporuje různé časové zapínání a vypínání zdroje světla. Jako z jara, kdy vypuká samečkům chuť, se každým dnem prodlužuje doba svícení sluníčka, a nevychází a nezapadá každý den ve stejný čas. Např. jeden den zapneme zdroj světla v 7.00hod a vypneme v 21.00, druhý den zapneme v 9.00 a vypneme v o půl 20.00, atd. Proto, když nechceme samečkovu chuť, tak činíme opak, viz níže.


CO KAZÍ CHUŤ NA ROZMNOŽOVÁNÍ
Když nechceme, aby měli želvy chuť na rozmnožování, nesvítíme jim víc jak 8 hod denně, a dodržujeme pevný svítící řád. To znamená, např. svítíme od 10hod do 18.00 hod každý den, ne různorodě, dodržujeme přesný čas, nejjednoudušeji časovým spínačem.
 

 

 

                                    Námluvy

Pokud zaznamenáme námluvy, můžeme očekávat brzké páření.

Námluvy probíhají tak, že se sameček přibližuje k samičce zepředu, vztahuje k ní přední pacičky a dlouhými drápky ji chvějícími pohyby hladí hlavičku.

Oba partneři se při namlouvání řídí i čichem. Pachová charakteristika každého druhu je nazaměnitelná stejně jako průběh namlouvacího rituálu, takže spáření s druhově nesprávným partnerem je vyloučené. 

                                     Páření

Když je samička připravena k páření, setrvává klidně na dně a nataženými zadníma nohama nadzvedává zadní část těla. Na to ji sameček velkým obloukem obepluje a znovu se k ní zezadu přibližuje, pak pečlivě očichává okolí jejího ocásku a šplhá na její hřbetní štít. To se často po několik dnů opakuje, dokud sameček nezaujme takovou pozici, při níž stojí ve vodě téměř svisle a dlouhým ocáskem obejme ocas samičky. V té době dochází ke kontaktu obou kloak a k vlastnímu páření. Samotné spojení při páření trvá 10 - 15 minut.

 



VIDĚLI JSME PÁŘENÍ
Pokud zaznamenáme páření, musíme samičku sledovat po 4 - 6 týdnů, když se chystá na kladení vajíček. Samička snáší 1 - 2 měsíce po páření.

 


NEVIDĚLI JSME PÁŘENÍ
Pokud páření proběhne nepozorovaně, upozorní nás na blížící se kladení nervózně chovající se samička a její snaha pro nalezení vhodného místa ke kladení vajíček.

OPLODNĚNÍ VAJÍČEK
Semeno bylo v těle samečka připraveno již minulé léto a během zimy bylo uloženo. Samička si svá vajíčka připraví taktéž v létě a jejich vývoj je ukončen až po zimním spánku, (Já své želvičky nezimuji) na jaře. Než se vytvoří skořápka, jsou vajíčka oplodněna. K tomu není vždy nutné páření, protože některé samičky si dokáží semeno uchovat ve svém těle až čtyři roky!


ŽELVÍ TĚHOTENSTVÍ
Vše začíná tím, že samička tráví mnoho času na souši, sluní se, odpočívá, můžeme pozorovat snížený zájem o jídlo.

V době těhotenství bychom měli zvýšeně želvičkám nabízet jídlo bohaté na vápník, nebo přidávat vitaminy a sépii. ( Samozřejmě je dobré přidávat pořád ). Želva potřebuje vápník na tvorbu vajíček, v případě, že jí bude vápník chybět, tak se nemusí vytvořit dostatečně tvrdá skořápka a želva může mít velké problémy se snesením. ( Vajíčka se můžou až v těle želvy rozpustit! )

                          Samička bude snášet

 

 

CHOVÁNÍ PŘED SNÁŠENÍM
Krátce před kladením samička činí velký hluk, rychle plave sem a tam, hodně cáká ve vodě, dělá různé akrobacie, moje želvička např. vyskočila a po zádech udělala do vody placáka. Stěhuje se z vody na souš, a ze souše zpět do vody stále dokola. Zkrátka se ten hluk nedá přeslechnout.


 Další nepřehlédnutelný znak, že chce samička snášet, je hrabání samičky zadními i předními nožkami na podkladu, ať je jakýkoliv.

PŘIPRAVUJEME KLADIŠTĚ
Jakmile postřehneme tyto dva důrazné znaky chtíče kladení, musíme připravit samičce podmínky pro úspěšné nakladení. Ještě nejlépe je, když tyto podmínky máme pro samičky připravené celoročně.

CO MUSÍME
Samička musí mít, nejlépe tedy celoročně, např. v nějaké bedýnce, která je zavěšena na stěně želvária se snadným přístupem, vrstvu 20 - 25 cm vhodného substrátu - např. písek, směs písku a rašeliny nebo půdy a rašeliny. Bedýnka musí být tak velká, aby se v ní samička mohla v pohodě otáčet a hrabat, aby měla dostatek místa. Podklad pro kladení by měl být nejlépe prohřátý, tím samičce usnadňujeme výběr místa, vyhříváme zdrojem tepla žárovkou. Samička hledá, jako v přírodě, místo, které musí splňovat takové podmínky, aby se vajíčka v pořádku bezpečně vylíhla. Místo musí splňovat určitou teplotu, vlhkost, atd.

CO NESMÍME
Želvu bychom při kladení měli nechat o samotě, v klidu. Naše pozornost želvy často znervózňuje, vejce zadrží nebo je vykladou ve vodě. Tyto vejce musíme co nejdříve vyndat z vody, jestli chceme odchovat malinký želvičky. Pokud je brzo nezachráníme, tyto vodní vejce jsou jen zřídka schopna vývoje, po několika hodinách ve vodě uhynou nedostatkem kyslíku.

POZOR

V případě kdy želva nemá k dispozici vhodné místo na kladení s měkkým podkladem, hrabe samička zadníma nohama, aby si vyhrabala jamku pro nakladení vajec, na hladkém podkladě.

I samostatně chované samičky musí mít příležitost naklást vajíčka, které mají i bez samečků, a to samozřejmě neoplodněné. Jinak se želva ocitne v snůškové nouzi s osudovými zdravotními následky!!!
 

DŮLEŽITÁ INFORMACE
Samička snáší navíckrát, pokaždé určitý počet vajíček. I před druhým a dalším snesením se projevují ty samé příznaky.

PRŮBĚH SNÁŠENÍ
Samička zprvu předními packami, záhy zadními nožkami hrabe jamku, naklade vajíčka a to jednotlivě, snadné vyklouznutí vajíček z těla samičky jim usnadňuje tekutina, kterou vypouští z análních váčků, ta jí také usnadňuje hrabání v substrátu tím, že ji tím vlhčí. Vajíčka jsou potom pokryta průhledným slizem, pozor, ať vám nevyklouznou z ruky. Až želvička vajíčka naklade, zahrabe jamku zadními nožkami, místo kladení udusá krunýřem, zvedne se a krunýřem bouchne do země, aby nebylo poznat, že tady samička nakladla.



                               

 

 

                               Samička snesla

Samička po nakladení výrazně zklidní, hodně odpočívá a hodně se jí zvýší chuť k jídlu.

 

SNESLA SAMIČKA?
Jestli samička úspěšně snesla v námi připraveném kladišti můžeme poznat tak, když nevidíme samičku snášet, že pokryjeme vrstvu podkladu složeného z rašeliny a písku nebo směsi rašeliny a půdy jemnou vrstvičkou světlého písku nebo štěrku. Jakmile zde samička začne hloubit hnízdo a hlouběji se zahrabe, upozorní nás promíšení povrchových vrstev na její činnost. Je možné, že ještě nenastal její čas a jen si to zkoušela, ale většinou již tam jsou vajíčka.



INFORMACE O SNŮŠCE
Velikost snůšky závisí na věku a velikosti samičky, průměrně ji tvoří 10 vajec s tvrdou skořápkou a průměrnou délkou 36 mm a šírkou 21 mm. Čím je samička starší, tím víc vajíček naklade. I hloubka jamky, do níž vejce klade, závisí na velikosti samičky, může být 9 - 13 cm.

POTÍŽE SE SNÁŠENÍM

ZADRŽENÍ VAJÍČEK
Může nastat situace, kdy samička želvy vytvořila vajíčka, ale nemůže je přírodní cestou naklást!

Příznaky zadržení - ochromení zadních nohou, neklidné pohyby na povrchu souše. Často samice snese jen jedno nebo dvě vejce a ostatní zadrží. Nápadné je odlehčovací postavení, to znamená, že želva se zavěšuje zadní částí na kameny apod., aby odlehčila tělu.

Nejjistější opatření je rentgenové vyšetření u veterináře.

Možné příčiny - častou příčinou je to, že chybí vhodné místo na kladení vajíček! Písek v kladišti je většinou moc mělký. Také nedostatek určitých hormonů může vést k potížím při kladení vajíček. Vyrušení při snůšce, nadprodukce vápenných žláz.

Ošetření - pokud zjistíte, že želva hrabe zadníma nohama několik dní v písku, ale neklade žádná vajíčka, navršte na dno kladiště více písku. Výška, která odpovídá délce krunýře, musí stačit. Pokud želvě scházejí hormony, musíte želvu odnést k veterináři, od kterého dostane injekci s Oxytocinem. Snůška by měla pokračovat po půl hodině.

Dále 1-2x denně po 30 minutách buď zahřátí infračerveným světlem nebo teplou koupelí. Teplotu vody je nutné stále udržovat na 30 stupních Celsia. Nezbytné je vyhledání veterináře!!!

Vyhlídky na uzdravení - při včasném ošetření a injekcích velmi dobré. - bez následků. Při váhání zavolání veterináře, či ignorování pomoci želvě, přímo katastrofální!!!Zvíře chřadne, má různé projevy nemocí až skutečně hrozí smrt!


Velké nebezpečí hrozí želvičkám, které mají neprůchodné cesty a nejsou schopny naklást přirozenou cestou. Ty pak musí být včas operovány, jinak jim hrozí uhynutí.

 

                                                                                                           zdroj:http://www.zelvici.azure.cz/rozmnozovani.html